Příběhy

Zde se budou objevovat příběhy, které mají nějaký vztah k následujícímu dění. Pro hru není důležité je přečíst. Ty nové naleznete vždy nejvýše.

Třetí výprava

„Pánové. Křičíme tu na sebe jako staré trhovkyně. To nemáme zapotřebí.“ Mohutně stavěný drakorozený lord konšel zkoušel zasáhnout do hádky dalších dvou radních, ale působil spíš unaveně.
„Já se hádat hodlám, vždyť je to celé praštěné!“ utrhl se na něj elfí stařík s křehkým vzhledem, ale zato břitkým jazykem. „Vždyť navrhujete zakládání baldurské kolonie někde… někde… ani nevím, kde to je!“
Jejich třetí, nejmladší a zcela lidský společník snesl starcův ostrý pohled. „Petar, pane kolego. Petar.“
„Jo, Petar, taková díra kousek od oblasti zamořené Morem… To se mi dost nezdá, Randalfe. Divné místo. Neumřelo na to v Hadolese dost lidí?“
Randalf se nevesele usmál. „Žijeme v pestrém světě a pokrok či zvědavost nezastavíte. Rád bych připomněl, že Hadoles teď vzkvétá. Jakmile tam tehdy vyřešili tu leiránskou anomálii, stalo se z kolonie rostoucí městečko s významnými obchodními konexemi.“
„Jasně. A patří to tam tomu zloději Ricaverovi.“
Randalfův pohled malinko ztvrdl. „Opatrně na jazyk, pane kolego, vzpomeňte si, kde jste začínal vy.“
„A vy si dejte pozor na to, koho zastupujete. Aby to nebyla podobná bouda jako u Krkavčí citadely.“
Randalf nasál vzduch. „No to si vyprošuju!“
„Tak dost!“ zahřímal dragonborn a vztyčil se nad nimi jako hora. „Oba budete chvíli mlčet!“
Instinktivně se skrčili a ohromeně se na něj podívali.
Lord ještě chvíli pouštěl z nozder slabý proužek dýmu, pak se pomalu zase posadil. „Hadoles se osvědčil,” zarazil rodící se protest nejstaršího radního. „Krkavčí citadela,“ navázal tichým, ale pevným hlasem, „také znamenala úspěch bez ohledu na to, z jakých pohnutek se to stalo. Létající město Eileanar je v naší správě a Netherilci si nechali zajít chuť na nějaké útoky do okolí. Držíme je v šachu. A navíc jsme se zbavili i Karna. Vévoda je spokojen.“
„Z kolonizačního hlediska to ale byl propadák,“ odvážil se promluvit elf.
„I proto si myslím, že bychom měli Randalfův návrh podpořit. Ptal jste se, koho zastupuje. Je to univerzita, jak ostatně zmínil. To je seriózní, konzervativní instituce, žádný intrikánský harfenický spolek. A vévoda si ji chce předcházet.“
„No jo, ale co na tom Petaru vidí?"
„Učenci hovoří o tom, že se děje něco velkého,“ odpověděl mu Randalf.
„Pořád se děje něco velkého!“ nedal se stařík.
Randalf zdvihl ruce v obranném gestu. „Pro mě za mě. Ale oni chtějí Petar. Dají na to peníze a chtějí jen podporu vlády. Portyr sám před časem projevil zájem na podobném podniku. Proč to nespojit?“
Elf se po nich podíval s podivným leskem v očích. „Protože prostě cítím v kostech, že to nebude jen tak. Nehraje se tu čistá hra. I když nejsou intrikáni, něco si nechali pro sebe. Lorde Sivane. Jaký je váš důvod? Proč tu bláznivinu podporujete?“
Drak pomalu vydechl. „Protože chci domů. Opravdu domů.“

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License